Silná žena

Už jste někdy potřebovala, aby vám muž dal najevo svou lásku, případně vás utěšil, ale on vám místo toho začal domlouvat? Pokoušela jste se někdy s partnerem sdílet svůj smutek či strach a výsledkem bylo pouze obvinění z přílišné citlivosti a sobeckosti?

Proč muži tak nesnášejí, když jsou ženy smutné nebo příliš citlivé?

1. důvod: Muži jsou vychováváni k tomu, aby si uvědomovali pocit zodpovědnosti za to, že dávají věci do pořádku.

Muži jsou odmalička vychováváni v přesvědčení, že oni nesou zodpovědnost.  Chlapci vyrůstají v muže, kteří jsou podvědomě přesvědčeni, že "pokud mám být skutečným mužem, musím být schopný a musím se starat o ženu a rodinu".

Když se muži chcete svěřit s problémem, který vás trápí, neslyší, co mu říkáte. "Slyší" tohle:

"Pomoz mi! Zachraň mě! Dej to za mě do pořádku!"

Jako žena chcete být: ujišťována, utěšena, objata, políbena, uklidněna, chcete slyšel, že všechno bude v pořádku.

Místo toho se vám dostávají: rady, otázky, přednášky, obvinění, že jste přecitlivělá.

Vy chcete lásku a on vám odpovídá logikou. Vy potřebujete "útěchu jako od maminky", zatímco on se k vám chová spíše jako otec.

Když partner vidí, že vás trápí nějaký problém, začne automaticky uvažovat nad řešením. Klade vám spoustu doplňujících otázek, nebo jen zticha přemýšlí. Vám se zdá, že je necitlivý a k ničemu, zatímco on si myslí, že je vašim zachráncem v nablýskané zbroji.

To vysvětluje, proč se muž tak často rozčílí, když s ním diskutujete o nějakém problému nebo ukazujete svou zranitelnost. Nezlobí se na vás - zlobí se proto, že:

a)se cítí zodpovědný za vyřešení situace

b)nenachází řešení, připadá si hloupý a neschopný vám pomoci.

2. důvod: Když jsou muži svědky ženina smutku, často mají dojem, že jsou příčinou.

Dokonce i tehdy, když jste rozmrzelá kvůli něčemu, co s nimi nemá vůbec nic společného, cítí zodpovědnost za vaši bolest a mají pocit viny, protože nedokáží chmury rozehnat. Zákonitě se na vás rozčílí, protože se kvůli vám cítí nespokojeni sami se sebou.

Muži vyjadřují své frustrace spíš hněvem než lítostí, protože se tak cítí bezpečněji. Z toho vyplývá následující: muž se hněvá na vaši přecitlivělost, protože se pravděpodobně cítí vystrašený, pokořený, bezmocný, raněný a hněvem tyto emoce maskuje.

3. důvod: Muži si vaši citlivost často pletou s hysterií, předpokládají, že jste na tom psychicky mnohem hůř, než vypadáte a mají strach, že když jednou začnete, tak už se nezastavíte.

Stalo se vám někdy, že jste s partnerem hovořila o svých starostech a problémech a on se vás pokoušel přinutit, abyste se "uklidnila" a nechala toho? Vy jste se potřebovala jen chvilku vyplakat - a on se choval, jako byste prožívala nervový šok?

Pro většinu mužů znamená dát najevo např. bezmocnost či strach skutečnost, že na tom jsou velmi špatně. Takže, když vás muž vidí utrápenou, hodnotí vás vlastními citovými měřítky a usoudí, že jste na pokraji zhroucení! Muži prostě nedokáží pochopit, že ženy dokáží v daném okamžiku hluboce prožívat své pocity, aniž by to nějak narušilo jejich duševní rovnováhu.

Muži nechápou, že ženy jsou duševně mnohem vyrovnanější a odolnější než oni.

To znamená, že můžeme v jedné minutě plakat a v další jsme připravené se milovat. Zuříme a hned vzápětí odpouštíme. Pro muže je mnohem obtížnější přesunout se z jednoho duševního rozpoložení do druhého. Domnívají se, že u nás je to stejné, a proto je vykolejí náš smutek.

Řešení:

1. Když jste z něčeho rozmrzelá nebo smutná, řekněte partnerovi, co po něm přesně chcete. Stanovte taky předem nějaký časový limit ("potřebuju jenom pět minut")na svěřování se svým trápením. Muži se totiž cítí pohodlněji, když pracují v určitých mezích.
2. Když jste smutná nebo mrzutá, nepřehánějte to - partner vás bere doslova. Takže když např. uprostřed konverzace o problémech ve svém obchodě prohlásíte: "Já si prostě nevím rady. Jsem z toho zoufalá. Asi se zblázním. Nikdy jsem se do toho neměla pouštět. Nejraději bych všechny vyházela, prodala to, na měsíc vypadla a starala se jenom o sebe", váš partner z toho může být pořádně vyplašený. A zatímco vy se vymluvíte a uleví se vám, jemu je nanic a v duchu si myslí: "Chlapče, to zní opravdu ošklivě, ona se zřejmě zhroutí. Je jasné, že to nemůže vydržet. Co budu dělat? Potřebujeme její příjmy z obchodu. Možná prožívá nervový šok." Začne vám tedy radit, abyste se nevzdávala a bude s vámi zacházet jako s hysterkou. Vy se budete cítit hrozně a dojdete k závěru, že vám partner nerozumí a nemiluje vás. On bude čím dál více frustrovaný z marné snahy vám pomoci, protože vy jeho snahu odmítáte. Nakonec vybuchne: "Nic z toho, co dělám, tě nikdy neuspokojí!" a vy se rozpláčete a v duch si budete myslet:" Vždyť jsem jenom chtěla, aby mě objal a utěšil."
   Proto si pamatujte: Muži berou doslova to, co slyší. Když řeknete: "Už to nevydržím," váš partner věří, že už to skutečně nevydržíte. Pokud tedy s mužem mluvíte o svých pocitech, musíte být přesná ve vyjadřování. Výborným způsobem citového odlehčení je např. dopis lásky.
3. Dejte svému partnerovi najevo, že nejste naprosto bezmocná nebo v koncích, takže se nebude cítit povinen zachránit vás.
4. Ujistěte se, že když před milovaným mužem obnažujete své pocity, neskrývá se za tím prosba: "Zachraň mě, pomoz mi!" Dejte jasně najevo, že nejste oběť a nechcete být zachraňována, ale pouze milována.

Tyto rady samozřejmě platí pro všechny normální ženy, které cítí zodpovědnost za sebe a svůj život. Občas se  mezi námi vyskytnou neutěšitelné ženy, které skutečně touží být zachraňovány a dožadují se péče, o kterou byly ochuzeny v dětství. Pokud se váš partner s takovouto ženou v minulosti setkal, může pak díky této špatné zkušenosti na vaše přirozené projevy reagovat obzvlášť prudce.

(Zpracováno volně podle knihy Tajemství mužů, která by každá žena měla znát od Barbary De Angelis)

Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.