Silná žena

 Jestli se vám dělá kopřivka už při pouhém pohledu na slovo EGO, naprosto vám rozumím. Je to jedno z nejčastěji skloňovaných slov poslední doby. Uvažuju, že by možná nebylo od věci mu dát nějaké nové jméno, aby nedošlo ke stejné situaci jako se slovem BŮH, na které je spousta lidí alergických a už předem odmítá cokoli slyšet, jakmile toto slovo zazní, protože se na něj během historie nabalila spousta různých myšlenkových konstrukcí.

Nic není samo o sobě dobré, nebo špatné. Každý, kdo je na duchovní cestě, na tuto větu jistojistě narazil a mnohokrát se určitě i přesvědčil, jak hluboká je to pravda. Obzvlášť, když se na události svého života díváme s odstupem, máme větší šanci dodatečně ocenit i smysl věcí, které jsme svého času hodnotili negativně.

Konec velkého cyklu, začátek nového. Naše srdce se stávají interdimenzionálními branami.

Milí přátelé, spřízněné duše…hlásím se po delší odmlce, tentokrát ze srdce Nové Země. Ano, ze srdce. Už nejsme na břehu. Jsme uvnitř Nové Země, v jejím srdci. A přes naše srdce jsme také propojeni s Novou Zemí. Doslova, neseme si Novou Zemi ve svých srdcích. A naše srdce se otevírají, aby se mohly stát interdimenzionálními branami. Události a situace v našich životech nás teď vedou k otevření a následování našich srdcí. A tam, kde cítíme bolest, je ještě potřeba něco očistit a pochopit.

Dneska jsem jela vlakem po trati, kterou jsem jela už mnohokrát. Četla jsem si a chvilemi jsem se dívala z okna. Najednou jsem si uvědomila, že továrnu, kterou jsem míjela už tolikrát, najednou vnímám úplně jinak. A došlo mi, jak hodně mě zkušenosti posledních měsíců změnily...

Před časem tady proběhla diskuze o tom, zda je Kiesha Crowther podvodnice, či není. Já jsem v jedné ze svých reakcí psala něco v tom smyslu, že si umím představit mnohá vysvětlení toho, co se o ní říká, a mnoho způsobů, jak se mohlo stát, že věci se jeví tak, jak se jeví. Uběhlo pár měsíců a je tady vysvětlení samotné Kieshi...

Eckhart Tolle:
"Otázka z každodenního života – to jsou velmi užitečné otázky pro všechny, a v zásadě tohle chtějí vědět všichni: „Jak vytváříte rovnováhu mezi prostým bytím od okamžiku k okamžiku s tím, že musíte vydělávat na živobytí a platit účty? To je pro mě jediná obtížná část.“

Každý z nás někdy zažil nepříjemné chvíle, někdy nejen chvíle, ale celá období, někdo dokonce celý život. A to nepříjemné taky mohlo znamenat děsivé, bolestivé, šílené, drtivé a nepřežitelné. Určitě si každý z vás dosadí mnoho dalších slov, jaké to bylo. To samé vidíme i u našich známých a blízkých.

Čím to je, že je osud a život někdy tak těžký a nepřívětivý. Jak si to děláme?

Mnoho lidí v poslední době pociťuje, že je jejich zaměstnání nenaplňuje, a cítí, že nedokáží svou práci dále vykonávat, protože už s nimi nerezonuje. Někdy je to proto, že si uvědomili, že vlastně nechtějí svou prací podporovat firmy, které jsou zaměřeny čistě na zisk, jsou neekologické, vydělávají na manipulaci s veřejností nebo zastávají pochybné hodnoty. Jindy jen proto, že cítí, že by prostě rádi dělali něco úplně jiného, že je jejich srdce táhne jinam.

Odevzdávám všechny svoje strachy a obavy, které mě poutají, svoje závislosti na lidech, věcech a aktivitách, svoje zlozvyky, všechen hněv, který v sobě nosím, všechnu agresivitu, nedůvěru, bezcitnost, lhostejnost, nejistotu, uzavřenost, racionalismus... všechnu beznaděj, všechny svoje vnitřní blokády, které jsem si vytvořila a nebo přijala za své a které mi brání vidět vyšší realitu...

"Ke středu se musí člověk propracovat. Domněnka, že se dá zaujmout hned, vede k polovičatosti."

Vzhledem k tomu, že článek Pravda a lež rozvířil vlnu emocí, cítím potřebu na vaše příspěvky reagovat.

Možná je to jenom můj příběh, možná máte podobnou zkušenost... Možná i vy jste v poslední době něčemu či někomu uvěřili a následně se objevil někdo jiný, kdo vám ukázal, že je všechno úplně jinak, že jste se stali obětí podvodu. Já jsem během posledních měsíců zažila takových situací hned několik.

Z  živého rozhovoru s Kieshou Crowtherovou "Malou Babičkou", šamanskou držitelkou moudrosti, na kanálu "2012 a za ním". V tomto rozhovoru se Kiesha vyslovuje k roku 2012, změnám na Zemi, lásce, jednotě, vděčnosti, indigovým a křišťálovým dětem, výživě, andělům,  silným místům a další tématům.

Krásný a velice silný článek Mirky Petrovičové, který mi natolik promlouvá ze srdce, že jsem jej tady s vámi musela sdílet.

Před pár dny jsem se vrátila ze své druhé návštěvy Glastonbury - Avalonu. Ta cesta mě opět obohatila a naplnila na mnoha rovinách.

Rituál bývá definován jako obřadní úkon, jako významný akt s pevnými pravidly. Díky své pevné struktuře, předvídatelnosti a opakovatelnosti slouží k  upevňování, posilování a podpoře určité myšlenky či kvality.

Život našich předků byl plný rituálů. Řada z nich byla svázána s přírodními cykly, mnohé se vázaly ke klíčovým událostem v životě jedince (přechodové rituály) a další z nich byly spojeny s náboženskou stránkou života. Posilovaly v lidech sepětí s přírodou, důvěru v život,  pocit sounáležitosti a poskytovaly člověku oporu na cestě do nových a neznámých oblastí bytí.

Můj mozek v poslední době dostává opravdu zabrat. Ještě celkem nedávno si žil v docela malém, jasně strukturovaném a snadno pochopitelném světě. Ale v poslední době je jeho zaběhané pohodlí narušováno stále novými a novými výzvami. Svět se každým dnem zvětšuje, mozek už dávno nestíhá vše škatulkovat a občas mu prostě nezbývá než jenom žasnout.

Připadá vám někdy život neuvěřitelně složitý? Náročné vztahy v práci, komplikované vztahy v rodině, do toho starost o zdraví, o finance, o budoucnost ... Člověk kolikrát neví, co dřív, a kde na všechno brát sílu. Řešíte jednu dvě věci a ostatní vám mezitím utíká mezi prsty...

V poslední době mi přichází inspirace u těch nejobyčejnějších denních činností. Zrovna nedávno jsem vylévala do záchodu zbytky jídla, které ve snaze nám dopřát hojnost navařila moje maminka a které jsem ani při nejlepší vůli nezvládla sníst, takže se zkazilo. Bylo mi to samozřejmě líto, ale nedalo se jinak. Když tu mi najednou přišlo: "Příčinou nedostatku ve světě je snaha vše si pojistit, lidská touha po jistotě, strach o život. To, co se snažíš podržet, se zkazí. To, co držíš, tady není pro jiné. Tobě to zhořkne, jinému neprospěje. Kdyby lidé nechali věci proudit, důvěřovali v boží hojnost, byl by všeho dostatek pro všechny."

Glastonbury, malé městečko 48 km jižně od Bristolu, je mytickým centrem Anglie. Je to kouzelné místo opředené legendami. Posvátný ostrov Avalon. Místo, kde byl v pravěkých dobách uctíván ženský praprincip - Bohyně, Matka.

Glastonbury a jeho okolí je spojováno jak s pohanskými legendami, tak s i křesťanskými tradicemi. Bývá nazýváno anglickým Jeruzalémem. Do toho místa jsou zasazeny příběhy o králi Artušovi, rytířích Kulatého stolu i Morganě Le Fay, nejznámější avalonské kněžce. V keltské mytologii je toto posvátné místo údajně legendárním Západním ostrovem mrtvých, bránou do království ducha, kam lidé přicházejí zemřít, transformovat se a znovu narodit.

V Glastonbury se sbíhají dvě silové zemské linie, jež nesou silnou spirituální energii sv. Michaela a Marie Magdaleny. V dokonalé harmonii zde spolupůsobí mužská i ženská energie.

Ústí je zvláštní město. Naši předkové ho kdysi zbudovali v nádherné a velmi silné krajině. Ať už jste v údolí u řeky nebo nahoře na kopcích, vždycky se vám naskytne úžasný pohled na okolní krajinu. Ovšem pouze pokud dokážete nevidět to, jak je krajina znetvořena stavbami, které do ní zasadil člověk.

Acharya Samadarshini z Oneness University hovoří o důležitosti rovnováhy a stavu Jednoty v našem životě. V rozhovoru s Brendanem McDonnellem mluví nejen o semináři Living In Oneness, ale také o vztazích a důležitosti jejich uzdravení a o změnách, které se právě dějí a které nás čekají v budoucnu.

Jak jsem psala nedávno ve svém článku Všichni jsme jedno, jsme všichni propojeni. Toto poznání má pro náš život dalekosáhlý význam. Cokoli si myslí, cokoli cítí kdokoli z nás, dotýká se všech.

Nejste výjimečně krásní, ale nejste ani oškliví... Netopíte se zrovna v penězích, ale když se díváte třeba na lidi v žijící v Africe, uvědomujete si, jak jste bohatí.... Nejste ověnčeni akademickými tituly, ale jste schopni samostatně přemýšlet a rozhodovat se...  Neumíte zpívat, hrát na klavír či malovat jako přední umělci, ale tak akorát, aby vám to dělalo radost... 

Máte pocit, že váš život stagnuje? Cítíte, že by to chtělo nějakou změnu, ale zatím k těm opravdu zásadním nemáte sílu a odvahu?

Vždycky, když si potřebuju udělat v životě pořádek (a nevím jak), udělat si v něčem jasno, pomáhám své duši zcela názorně. Duše rozumí symbolickým gestům, rozumí rituálům. Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale takovým rituálem se může stát i obyčejný domácí úklid...

Kde končí vzduch v obýváku a začíná vzduch v předsíni?

Vzpomínám si, jak mi před lety tato otázka přinesla jedno z těch zásadních "aha". 

To, že máme auru, jakési energetické pole kolem těla, je už pro spoustu lidí fakt, o kterém nepochybují. Ale jak je ta aura vlastně veliká? A kde končí aura jednoho člověka a začíná aura druhého?

"Cti otce svého a matku svou, abys byl byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi."

Dlouho jsem považovala tento bod Desatera jen za jednu ze zastaralých moralizujících pouček. Své rodiče jsem měla ráda, ale měla jsem k nim vždycky spoustu výhrad, řadu věcí ze svého dětství jsem jim měla za zlé a na mnohé jejich životní kroky jsem se dívala velmi kriticky. Tudíž mi slovo "ctít" připadalo až příliš silné. Mít ráda - to by šlo, chovat se k nim slušně - samozřejmě, pomáhat jim, když to potřebují - snad... Ale ctít? To mi zavánělo slepou poslušností, jakýmsi otročením a hlavně bezvýhradným schvalováním jejich chování. A já jsem přitom chtěla být tak jiná než moji rodiče! Tak zřetelně jsem viděla jejich chyby a nechtěla jsem je za žádnou cenu opakovat...

Tento článek je další z těch, které v podstatě píšu pro sebe, abych si něco uvědomila a připomněla a abych sama sebe podpořila a povzbudila. Obyčejně v takových případech píšu v obecné rovině, aby byl text co nejvíc srozumitelný a užitečný i vám, čtenářům, ale dneska cítím, že bych potřebovala oslovit svou duši přímo. Proto tedy: Milá Ivuško ...

Tak jsem právě dočetla úžasnou knihu Jamese Redfielda Celestinské proroctví . Věděla jsem o ní už dlouho, ale tak nějak jsem se k ní nedostala, protože jsem četla jiné knihy, které upoutaly mou pozornost více. Všechno má ovšem svůj čas a to, že jsem se knize dostala právě teď, jistě není náhoda, protože náhody neexistují.... Mimochodem, právě "náhody" a jejich správné pochopení, jsou jedním z klíčových témat této knihy.

Každý, kdo na sobě začne duchovně pracovat, dříve či později narazí na téma odpuštění. Schopnost odpustit sobě i druhým všechna pochybení a způsobenou bolest je totiž základním předpokladem uzdravení těla i duše.

Tato pravda je sice chronicky známa díky křesťanství ("A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme viníkům našim..." ,Otčenáš), ale pro většinu lidí je jen velmi těžce představitelné, že by měli odpustit někomu, kdo jim či jejich blízkým ublížil. Činy druhých jim připadají neospravedlnitelné, nepochopitelné, prostě neodpustitelné...