Silná žena

Glastonbury, malé městečko 48 km jižně od Bristolu, je mytickým centrem Anglie. Je to kouzelné místo opředené legendami. Posvátný ostrov Avalon. Místo, kde byl již v pravěkých dobách uctíván ženský praprincip - Bohyně, Matka.

Glastonbury a jeho okolí je spojováno jak s pohanskými legendami, tak s i křesťanskými tradicemi. Bývá nazýváno anglickým Jeruzalémem. Do toho místa jsou zasazeny příběhy o králi Artušovi, rytířích Kulatého stolu i Morganě Le Fay, nejznámější avalonské kněžce. V keltské mytologii je toto posvátné místo údajně legendárním Západním ostrovem mrtvých, bránou do království ducha, kam lidé přicházejí zemřít, transformovat se a znovu narodit.

V Glastonbury se sbíhají dvě silové zemské linie, jež nesou silnou spirituální energii sv. Michaela a Marie Magdaleny. V dokonalé harmonii zde spolupůsobí mužská i ženská energie...

Nevím, jestli to bylo zapříčiněno výše popsaným, ale to místo mě dostalo, sotva jsem vystoupila z autobusu. Ačkoli byla tma a nebylo vidět nic než nebe posypané hvězdami (proč jsem měla pocit, že tak krásné nebe jsem ještě nikdy neviděla?), měla jsem pocit, že jsem se vrátila domů. Nemohla jsem zadržet slzy.

Slzy dojetí a vděčnosti mě pak provázely po celý můj pobyt. Zdánlivě prosté věci se dotýkaly míst hluboko ukrytých v mém srdci. Cítila jsem, že tady se dějí věci samy, že stačí pouze být a vnímat všemi smysly kouzlo tohoto místa.

Postupně jsem si začínala uvědomovat, jak je realita Glastonbury je mnohovrstevnatá, že je zde několik realit existujících současně. Každý člověk tady dostane to své a odjíždí naplněn. Někteří se spokojí se světem obchůdků s nejrozmanitějšími ezoterickými předměty, krásným šatstvem nebo originálními šperky (ano, i  to dělá Glastonbury jedinečným) a načerpají něco z jeho pohádkového kouzla a hravosti.

Ty další, kteří se chtějí podívat hlouběji pod tuto slupku, může vést jejich srdce nejrozmanitějšími směry. Pro duši s křesťanským viděním světa je zde Glastonburské opatství, zahrady grálu The Chalice Well a s nimi legendy o Ježíšově pobytu v Glastonbury a Josefu z Arimatie, který údajně uložil Svatý grál ve studni v Chalice Well.

Ženy hledající sílu svého ženství zase jistě osloví historie mytického Avalonu a jeho kněžek, která opět v současné době v Glastonbury ožívá. Pro tyto návštěvníky (muži mohou také!) je otevřen malý či velký Chrám Bohyně (http://www.goddesstemple.co.uk/). Je zde možné o samotě rozjímat, modlit se nebo se při rituálech spolu s avalonskými kněžkami ponořit hluboko do mystérií a otevřít svá srdce lásce.

Některé duše se možná budou cítit volány podívat  ještě hlouběji, za tyto osvědčené duchovní modely. Toto místo, které bylo posvátné už dávno předtím, totiž skrývá mnohem víc. Dál už  ale musí člověk kráčet sám, bez průvodců, bez podpůrných skupin.

Když jsem poprvé uviděla typickou anglickou branku - kising gate, která je kvůli pasoucímu se dobytku zkonstruovaná tak, že jí může projít vždy jenom jeden člověk, přišlo mi: "Ke všem zásadním věcem v životě je přístup po jednom. Branou musí projít každý sám." A není asi náhoda, že v keltské tradici byl právě Avalon označován jako brána do království ducha, jako vstup do onoho světa...

Někde jsem četla, že Glastonbury je "Matrix Boha". Každopádně nikdy, na žádném jiném místě, jsem neměla takový pocit naplněnosti. Pocit, že tady a teď je vše, co potřebuji. Pocit přijetí, lásky a svobody. Pocit očištění a neomezené potenciality. Pocit důvěry a důvěrnosti. Věděla jsem, že jsem vedena, a vhledy, které přicházely, mi osvětlovaly cestu. Cítila jsem, že můžu plynout, nechat se nést a že není třeba o nic usilovat, bojovat, soutěžit.

Jsem si jistá, že toto na nějaké úrovni cítí všichni návštěvníci Glastonbury. Možná vypadá toto městečko na první pohled trochu bláznivě. Ale cítím, že je to proto, že tady se opět všichni stáváme milovanými dětmi Bohyně, která nás přijímá takové, jací jsme, cítíme, že můžeme být vším a máme proto odvahu a chuť projevit svou jedinečnost, originalitu i svou hravost.

Už teď se mi stýská a v šedi ústeckého betonu sním o jemně zvlněné anglické krajině a zelených loukách s pasoucími se ovcemi, o malebných domcích, o bezpečí Chrámu Bohyně a jeho nádherných kněžkách, o svobodě, přirozenosti a plynutí...

Ačkoli vím, že není smyslem utíkat, že ta krása, plnost a harmonie mi byla ukázána, abych si na ni vzpomněla a abych ji dokázala vnést tam, kde zatím tak zoufale chybí, cítím, že mě Glastonbury volá zpět a že se tam ještě vrátím...

(c) 2010 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)

A tady je malá ochutnávka plynutí v podobě dvou  písní, které jsem se v Glastonbury naučila a které jsme společně pěli po večerch i při slunovratovém obřadu v Chrámu Bohyně...

 We all come from the Goddess and to Her we shall return like drop of rain flowing to the ocean... (My všichni pocházíme z Bohyně a k ní se v vrátíme jako kapka deště plynoucí do oceánu.)

The river is flowing, flowing and growing. The river is flowing down to the sea.

Mother Earth carry me, your child I'll always be. Mother Eart carry me down to the sea.

(Řeka teče, proudí a stále roste. Řeka teče dolů k moři. Matko Země, nes mě, vždy budu tvoje dítě. Matko Země, nes mě dolů do moře.)

Pokud jsem vás naladila, tak více písniček najdete zde.

O cestě do Avalonu si můžete přečíst také na stránkách Mirky Petrovičové Vnitřní Bohyně.

Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.

Knižní tipy z nakladatelství Pragma: