Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Jsem obyčejná aneb Chvála průměrnosti

6. 2. 2010

Nejste výjimečně krásní, ale nejste ani oškliví... Netopíte se zrovna v penězích, ale když se díváte třeba na lidi v žijící v Africe, uvědomujete si, jak jste bohatí.... Nejste ověnčeni akademickými tituly, ale jste schopni samostatně přemýšlet a rozhodovat se...  Neumíte zpívat, hrát na klavír či malovat jako přední umělci, ale tak akorát, aby vám to dělalo radost... 

Možná se trápíte kvůli tomu, že nejste tak krásní, chytří, talentovaní, bohatí, jak byste si přáli. Možná se srovnáváte s druhými, kteří vynikají v té či oné oblasti. Připadáte si méněcenní, protože víte, že i kdybyste dřeli sebevíc, nikdy nebudete tak štíhlé jako vaše kamarádka, nikdy nebudete mluvit plynně anglicky jako váš kolega, nikdy z vás nebude Paganini, nikdy to či ono... Zkrátka pro to nemáte předpoklady.

Pokud vám předchozí řádky něco připomněly, pokud jste se v nich byť jen částečně poznali, pokud se dotkly nějaké hluboko zasuté bolesti ve vašem nitru, pak mám pro vás dobrou zprávu:

To, že v ničem extrémně nevynikáte, to,  že nežijete ani v chudobě, ani v přepychu, že nemáte vždy ve všem jasno .... , může být také obrovský dar.

Naše společnost je zaměřena na výkon. Bůhvíproč jsou oceňováni ti, kteří v něčem vynikají. Od dětství je v nás podporována soutěživost, vyniknutí na úkor někoho jiného. Děti jsou odměňovány za to, že jsou nejrychlejší, nejsilnější, nejbystřejší, dokáží nejlépe reprodukovat požadované učivo, umí tančit, zpívat, malovat lépe než jejich vrstevníci ... Rodiče se snaží v dětech rozpoznat nějaký mimořádný talent, protože podvědomě tuší, že dítě musí v něčem vynikat, aby si zasloužilo své místo ve společnosti. A jsou pak nešťastní, když jejich dítě neodvádí takové výkony, jaké si představovali.

Podporujeme v dětech soutěživost místo spolupráce, a pak se divíme, že naše společnost vypadá tak, jak vypadá. Abych mohla vyniknout, musím mít vedle sebe někoho, vedle koho vyniknu. A pokud nevynikám přirozeně, svádí to k tomu, abych situaci napomohla tím, že budu poukazovat na slabiny těch druhých. Velmi brzy to pochopí už malé děti a z malých žalobníčků a šplhounů se pak stávají velcí kariéristé, politikové, kteří se místo vzájemné spolupráce očerňují, sportovci, kteří neváhají použít doping či jiné nečisté praktiky, jen aby vyhráli, lidé, kteří jsou kvůli penězům a moci ochotni udělat cokoli...

... protože věří tomu, že jen tak získají lásku, úctu a respekt druhých, že jen tak budou v bezpečí.

Soutěživost, srovnávání se, touha vyniknout je nemoc, kterou jsme více méně nakaženi všichni. Nemohli jsme se nenakazit, když ji mají skoro všichni kolem nás. Je tak běžná, že je vlastně považována za něco normálního, za zdravý stav. Přesto nám někde uvnitř něco našeptává, že tady něco nehraje, že to tak není v pořádku, že nám něco podstatného uniká...

...že jsme zapomněli, že to všechno jsou jenom prostředky, nikoli cíl, ... že to vše jsou jen nástroje, pomocí kterých můžeme prožívat sami sebe, ... že to jsou jakési kulisy, ve kterých hrajeme příběh své duše.

 V okamžiku, kdy se s kterýmkoli tímto nástrojem příliš ztotožníme, kdy se nám stane cílem a smyslem života, sešli jsme z cesty.

Jakýkoli dar, ať už je to mimořádný talent, vysoká inteligence, nadprůměrné bohatství, moc či krása, je proto zároveň velkou výzvou. Vyžaduje od nás o to větší bdělost, protože pokušení ztožnit se s tak úžasným prostředkem prožívání sebe sama, je opravdu velké.  Vidíme ostatně denně, co nadprůměrné dary dělají se životy hvězd showbusinessu, politiků či výherců velkých finančních částek. V tom smyslu může být průměrnost skutečným požehnáním a dokonalou živnou půdou pro duchovní růst.

Možná jste to netušili, ale průměrnost a obyčejnost může být vašim největším talentem, vaší největší vlohou.

Když nejste jednoznačně vyhranění a zaměření, jste otevření a přístupní všemu novému. Když nepředpokládáte, že se věci mají dělat a dít jen určitým způsobem, dovolujete životu, aby vás překvapil, aby pro vás našel nečekaná řešení.

Když jste obyčejní, je ve vašem životě dost prostoru pro zázraky.

A právě jenom tehdy , když jste obyčejní a nemáte potřebu vynikat, podávat výkony, být někým, může do vašeho života vstoupit láska... , protože najednou všechny bariéry, které vás od druhých dělily, padly, najednou jste druhým tak blízko, že nic jiného než láska ani není možné.

 

 

(c) 2010 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)

 

Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.

Přidat.eu záložku

 

Související články:

 

 

Knižní tipy z nakladatelství Pragma:

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pro Lucku

(Iva, 13. 2. 2010 12:45)

Děkuji. To mě těší :-)

děkuji

(Lucka, 12. 2. 2010 11:43)

Milá Ivo,
moc pěkně napsáno. Děkuji!