Re: Reakce na článek Pravda a lež
Vzhledem k tomu, že článek Pravda a lež rozvířil vlnu emocí, cítím potřebu na vaše příspěvky reagovat.
1) Případ Kieshi Crowther jsem uvedla jako příklad, protože je to všeobecně známá záležitost. Chtěla jsem ale celé téma pojmout z obecnějšího hlediska, protože skutečně vidím v pozadí neustále se opakující schéma. Je to ale téma skutečně mnohovrstevnaté a jen těžko se mi dařilo psát tak, aby měl článek nějakou logickou strukturu a nebyl příliš dlouhý a rozvláčný. Uvědomuju si, že cenou za to bylo jisté zploštění tématu, proto mám teď potřebu přidat pár dalších myšlenek.
2) Co se týče přímo Kieshi, nevím, co je pravda, a dokážu si představit tisíce různých variant a odstínů pravdy o tomto případu. A hlavní pointou mého článku mělo být to, že nehodlám ztrácet čas a energii tím, abych po tom pátrala. Nemíním se inspirovat naší politickou scénou či bulvárními časopisy, které se zaměřují pouze na vyhledávání chyb a poklesků známých osob. Výsledkem je totiž pouze pocit deziluze, zklamání, beznaděje. Nikdo z nás není dokonalý, každý má temné stránky, každý někdy udělal chybu, nikdo nedokáže beze zbytku naplnit naše naděje. Nejsem pro tolerování špatností, ale snažím se jenom ukázat, že máme možnost vybrat si, na co se budeme zaměřovat. Jestli budeme vyhledávat kolem sebe důkazy o poklescích, chybách, selháních, podvodech, nebo si budeme vybírat to, co je krásné, co se povedlo, čím mě daný člověk či situace obdarovává, případně jaká zpráva je v celé záležitosti pro mě ukryta. A podle toho, co si vybereme, bude vypadat i náš život.
3) Obávám se duchovní život v České republice a na Slovensku je stále ještě ovlivněn komunistickou výchovou, která nás neustále varovala před různými sektami. Máme tendenci více, než je zdrávo, podezírat každého člověka, který má kolem sebe větší počet příznivců, z manipulace a vymývání mozků. Kde je nějaká důvěra v úsudek a cítění druhých? Copak si myslíme, že je tolik lidí prostě jenom hloupých, že se nechají zmanipulovat? Copak nedůvěřujeme vlastnímu vnímání natolik, že se bojíme, že by nás skutečně mohl někdo ovládnout?
Moje osobní zkušenost je taková, že ať už jsem se kdykoli přidala k jakékoli skupině, ať už jsem se učila od kohokoli, vždycky jsem zůstávala sama sebou a brala jsem si jenom to, co se mnou rezonovalo. A když jsem dostala, co jsem potřebovala, prostě jsem odešla, změnila směr, šla dál. Moje okolí o mě mnohokrát projevilo obavu, ale já jsem se o sebe nikdy nebála. A stejně to mám i v jakýchkoli osobních vztazích. Někdy se skutečně ponořím příliš hluboko a skutečně mám co dělat, abych se neutopila, ale vždy se znovu vynořím. A všechny ty zkušenosti mě nesmírně obohacují.
Jsem přes všechno, co mě v životě potkalo, rozhodnuta zůstat bláznem, který důvěřuje znovu a znovu, otevírá své srdce a raduje se se sdílení s druhými. Nechci už dopředu počítat s tím, že mě může druhý zradit či zranit. Každý z nás má své světlé a stinné stránky, každý z nás někdy příliš podléhá svému egu, dnes a denně scházíme z cesty a děláme chyby. Všichni, bez výjimky. Prostě žijeme život tady a teď na Zemi a v podmínkách, které tu jsou, to prostě ani jinak nejde. Když budeme hrát hru na "správně", "bezchybně", "mravně", celý život se změní v neustálý sled chyb, strachu z chyb, pocitů viny a vzájemného obviňování. Jak už jsem psala, já jsem se rozhodla, jak jen to dokážu, tyto kategorie ze svého života vymazat a nahradit je výrazy typu "líbí-nelíbí", "baví-nebaví", "slouží-neslouží". Je to zdánlivě drobný posun, hraní se slovy, ale důsledky mohou být přímo převratné.
A protože jsem snílek a idealista, představuju si, jak by bylo na světě krásně, kdyby to udělali všichni :-)
(c) 2011 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)
Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.
Související články:
Komentáře
Přehled komentářů
Tuším, že toto znevažovaní slov moudrých žen a mužů a odpoutávání pozornosti od toho, co se snaží sdělit, je jen snaha odvrátit zrak od pravdy a snaha nalomit naši víru v sebe a přírodu.
Těm, kteří ovládají tok peněz ve světě tyto slova nejsou vhod, odvrací od konzumu a materiálního světa. Podle mě také jde o strach, že tito "moudří" mají pravdu a že by to stálo vzdání se přepychu a konzumu. To přece mocenští nemohou dopustit. Proto vždy, když se vynoří někdo s krásnými slovy, které dávají naději Zemi a Člověku, přijde někdo kdo je z něčeho obviní a degraduje jejich slova.
Já osobně si ze všeho beru jen to, co rezonuje se mnou a zbytek neřeším.
Souhlasím s tímto i předešlým článkem, že pravdu má každý tu svou.
Re: ...
(Martina, 28. 7. 2011 16:17)Milá Inko, moc se mi líbí Ivin článek i Tvůj komentář. Konečně jsem našla ty správné stránky pro sebe.
libi
(zuzik, 25. 8. 2011 12:11)Ahoj, musim rict, ze to citim podobne. Ja si vzdycky dokazala v cemkoliv najit neco, co mi davalo smysl. Film, knizka, v mluvenem slovu - vzdy se tam naslo kus pravdy, a je jen na lidech, jestli to v tom celem souhrnu dokazi najit.
Poděkování
(Hana, 17. 6. 2011 11:33)
Milá Ivo,
mockrát děkuji. Přesně tak to cítím a beru i já. Ulehčila jste mi, protože jsem tyto své pocity nedokázala tak úžasně jednoduše popsat. Proto Vaše články dám přečíst svému manželovi, snad mě už pochopí. Doufám, že z této mé reakce na oba Vaše články vycítíte, že jsem taky "naivka", která věří v Dobro, Lásku, Světlo a Pozitivitu.
Děkuji Vám za to, co děláte pro stejně naladěné.
Přeji Vám vše pozitivní a prosvětlené.
Objímám Vás. Hana Hůlková
spasitel v sobě
(Inka, 21. 2. 2011 10:05)
Přiznám se, že poselství Little Grandmother mě neoslovilo, přišlo mi, že k pravdivému jádru, které v něm cítím, je na můj vkus přidáno příliš cukerínové polevy - takže jistá kontroverze, která se kolem ní objevila, mě příliš nepřekvapuje. Ale každý potká ty učitele, kteří jsou po něj na neho úrovni vhodní - a možná i zjištění, že i duchovní učitel je jen člověk se svými chybami a slabostmi patří ke spirituálnímu růstu - protože každý člověk nás může na naší cestě doprovodit, ale cestu konáme mi sami. Naše společnost s křesťanskými základy v sobě nese velkou dezitrepretaci Ježíšova poselství v tom, že nás učí víře ve vnějšího spasitele - čímž implikuje do podvědomí potřebu podléhat vnějším vlivům místo následování hlasu vlastního srdce a duše. Myslím, že částečným výsledkem víry ve vnější vůdce jsou i totality dvacátého století. V tomhle nám nabízejí přírodní "víry" velkou inspiraci - to, že s tím posvátným v nás je možno komunikovat prostřednictvím změněného vědomí přímo a není k tomu potřeba žádná vnější dodaná látka ...
Ale i tady se najdou velmi kontroverzní jedinci, nedávno mi doporučovali meditaci s českým předním šamanem - a po shlédnutí jeho stránek mě velmi rychle došlo, že tohle není duchovní průvodce pro mě - a pak jesm kolem něho zjistila dost velký oblak ne moc pěkných věcí. Myslím, že i ve spirituální rovině je dobré nezapomínat na selský rozum - hoden je služebním mzdy své, ale ta mzda by měla být přiměřená a pro lidi na spirituální cestě možná není od věci si přečíst něco z jungovské hlubinné psychologie o stínu - ten, kdo se pyšní tím, že je nejlepší a jeho pravda je jediná správná je obvykle člověk s nezpracovanou temnou stránkou - a od těch raději dál...
nedá mi to...
(Lenka L., 20. 2. 2011 13:01)
Přečetla jsem si oba články...
na první jsem reagovat nechtěla, protože co se rozpoutalo kolem Keishi mě začalo unavovat...videa, která jsem s ní viděla, se dotkla mého srdce a je v nich moudrost, to se pro mě nezmnění...pro mě není až tak důležité, nakolik je pravdivé to povídání o tradici kolem, její autenticita coby nositelky tradice ani nejsem schopná to posoudit...co mě ale vadí, je ten bič, který se na ni byl použit, něco co útočí na to nižší v nás: udělala si z toho výnosný kšeft, podívejte jak hrabe...o tom, co říká, ani slovo...(a proč "praví" nositelé tradic, teď pohoršení, jsou tak potichu?) a proč jsou pohoršeni hledači duchovna a nevidí podobný kšeft za HOPONOPONO, který se také ohání tradicí?...Kolem Luis Hay, kolem Doreen Virtue jede byznys jako hrom...a snižuje to snad moudrost jejich myšlenek, snižuje to fakt, že to spoustě lidí pomohlo žít lepší život?
za sebe říkám NE!
Milá Ivo, souhlasím s tebou, že jsme to my, kteří si vybíráme, čemu uvěříme, čemu dáme ve svém životě prostor...máme SVOBODU volby a srdce, keré nás vede...
Nikdy jsem nebyla členkou nějaké církve, sekty, skupiny...nepotřebuju žádného vůdce, autoritu, aby mi říkal, čemu mám věřit, co je pro mě dobré...
moje volby jsou jen moje...a věřím, že to co zvolím, co přijmu v té chvíli za svoji pravdu, je pro mě pro tuto chvíli to nejlepší!
Díky Ivo za připomenutí :-)
krásné dny a hodně odvahy ke všem našim svobodným volbám,
s láskou
Lenka
...
(ishri, 2. 3. 2011 14:47)