Nevím, jak jsi vypadala, ale určitě jsi byla nádherná
Pravidelně při rodinných konstelacích vídávám, kolik problémů v rodinách je způsobeno tím, že došlo k potratu či úmrtí dítěte. Pokud nedojde ke zpracování takového traumatu, pokud žena a zbytek rodiny ztrátu nepřijme, zůstává životní energie vázána a nemůže dál proudit.
Často se stává, že matka nebo další členové rodiny v sobě bolest potlačí, protože se jim zdá tak velká, že mají pocit, že s ní nemohou žít. Někdy se váží ke smrti dítěte pocity viny, někdy se naopak ukazuje absence citu (zejména při umělých potratech).
Tato traumata mají paradoxně na rodinný systém vliv, i když se o nich v rodině vůbec nemluví, i když třeba žena nikomu o svém potratu neřekne. Někde na hluboké úrovni se pak tyto nezpracované a často nepřiznané události přenášejí z generace na generaci.
Léčení většinou spočívá v tom, že je třeba "podívat se"a přiznat, co se stalo. Někdy je třeba dovolit bolesti, aby vytryskla na povrch a byla prožita. Často také vyžadují duše nenarozených dětí vysvětlení. Cílem rozhodně není vyvolávat pocit viny, děti potřebují pouze pochopit, proč se nemohly narodit. A pokud jim to je vysvětleno, s láskou odcházejí.
Velice mě proto zasáhl článek, na který jsem dnes narazila na Rodině.cz. Při jeho čtení mi po tvářích tekly slzy. Je totiž úžasným a silným příkladem toho, jak se dá s láskou vyrovnat se ztrátou dítěte:
Moje milovaná Adélko,
Vím, že ty si tenhle dopis nikdy nepřečteš, ale musím se vypsat ze své bolesti a chci se podělit o své pocity a o vše, co prožívám. Třeba se to k tobě do nebíčka dostane a ty budeš vědět, co cítím a jak mi je. Byla jsi tu tak kratinkou chviličku, že jsme tě nemohli ani na tomto světě přivítat. Nevím, jak jsi vypadala, ale určitě jsi byla nádherná. Hlavou mi stále běží, že je to trest za to, že jsem tě maličkou chvilku nechtěla a proto ten osud byl tak krutý a vzal mi tě.
Dovol mi, beruško, vše ti vysvětlit a snad mi spadne alespoň trošku ten těžký balvan, co nosím na srdci...
Celý článek najdete na http://www.rodina.cz/clanek7748.htm
Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.
Související články:
- Nechci opakovat chyby svých rodičů
- Rodinné konstelace aneb Cesta do hlubin
- Všichni jsme jedno
- Nejsme bezmocní aneb Svět bez hranic
Komentáře
Přehled komentářů
Ten článek o Adélce je moc hezký a zároveň smutný. Opravdu mne velmi dojal. Jinak souhlasím s Ivou,že potracené děti dokážou neskutečně nabourat fungování rodiny a to i několik desítek let po tom, co k potratu došlo.




Adélka, potraty
(Martin, 12. 6. 2010 18:06)