Silná žena

"Aby mohla  vést rozhovor s divokým ženstvím, musí žena dočasně opustit svět a vstoupit do stavu osamělosti..."

Clarissa Pinkola Estés (Ženy, které běhaly s vlky)

Ne, nelekejte se, nehodlám vás nabádat k tomu, abyste se staly poustevnicemi nebo abyste vstoupily do kláštera. Jen bych se chtěla zmínit o něčem, co je pro mě osobně nesmírně důležité, bez čeho jsem jako ryba bez vody - tedy o praktikování záměrné samoty.

Celý svůj život mám potřebu utíkat z rušného života do světa svojí duše. Zřejmě je to tím, že jsem,  coby osoba narozená ve znamení Ryb,  velmi vnímavá vůči druhým a jsem jimi snadno ovlivnitelná. Abych tu svoji "propustnost" nějak eliminovala, potřebuji se poměrně často v životě zastavovat, vypnout "přijímač" a soustředit se jen na sebe. Jen tak mám šanci rozlišit, kde jsem já a kde už začínají ostatní, které emoce a přání jsou moje a které patří lidem v mém okolí.

Když se nechám na delší dobu strhnout vírem každodenních povinností a všemi těmi důležitými a neodkladnými věcmi, stává se mi, že po čase zjistím, že jsem někde jinde, než bych chtěla být, že dělám něco, co vlastně vůbec dělat nechci nebo že místo toho, abych trávila čas s lidmi, kteří jsou mému srdci nejbližší, věnuji svůj čas lidem, kteří nejnaléhavěji vyjadřují své potřeby.

Dřív jsem mívala pocity viny, když jsem byla přistižena při denním snění a "nicnedělání". Jen těžko jsem své mamince vysvětlovala, že se vážně nenudím, že jsem takto nanejvýš spokojená a šťastná. A stejně tak později svému stále aktivnímu manželovi. A tak jsem v životě kolísala mezi potřebou plnit představy druhých, být za všech okolností aktivní a výkonná a voláním své duše, kterou občas pro samý shon a ruch nebylo ani slyšet. Jenomže život je důsledný učitel a slepé uličky, do kterých jsem se díky tomu dostávala, mě vždycky zase donutily se zastavit a změnit směr.

Ovšem ty neustálé zacházky a odbočky z cesty jsou docela vysilující, a tak jsem časem pochopila, že je mnohem lepší se snažit, aby k nim vůbec nedocházelo nebo aby alespoň byly včas rozpoznány. Jenomže to právě předpokládá být neustále v kontaktu sama se sebou, poslouchat svou intuici a být vnímavá vůči sobě a svým pocitům - a tím pádem se častěji a bez pocitů viny odpoutávat od rušivých vlivů okolí.

Kolísám a bojuji stále, ale jak tak pozoruji, časem se mé zacházky velmi omezily a zkrátily,  dokážu mnohem lépe držet svůj směr a velmi rychle se vrátit, pokud zjistím, že ona cesta není ta pravá. A co je nejlepší - po potřebné dávce samoty, kdy mě moje duše dožene a jsme zase v souladu, přijde příval energie, nových nápadů a touhy být zase aktivní, žít a tvořit.

Pochopila jsem, že jsou období aktivity a období klidu, čas postupovat a čas se zastavit, období dávání a přijímání, čas tvořit a čas čerpat síly....  Respektování těchto přirozených cyklů je podle mě lékem na unavený stav, tolik rozšířený u žen současné době.

Líbí se mi, co jsem o praktikování záměrné samoty našla ve výše zmíněné knize C.P. Estés:

"Samota není absence energie nebo činnosti, jak se někteří lidé domnívají. Je to spíše dar divoké potravy, předávané nám duší. V dávných dobách byla záměrná samota jak uklidňující a léčivá, tak i preventivní. Využívala se k léčení slabosti a k prevenci proti přepracování. Také byla používána jako orakulum, jako cesta k naslouchání vnitřnímu Já za účelem získání rady a vodítka, které nebylo možno vnímat při hlasitém ruchu každodenního života.

Ženy si v dávnověku (stejně jako dnešní ženy v přežívajících kmenech) často určovaly pro toto sdílení a dotazování nějaké posvátné místo někde stranou. Říká se, že takové místo se tradičně určovalo během menstruace ženy, protože v tomto období žena žije mnohem blíže k poznání sama sebe než obvykle; blána mezi nevědomou a vědomou myslí se v tomto období podstatně zeslabuje. Pocity, vzpomínky a vjemy, které jsou běžně od vědomí blokovány, jsou v této době vnímány bez odporu. Uchýlí-li se žena během této doby do samoty, má více materiálu k přebírání (...)

Moje zkušenost s analýzou žen mě nutí věřit, že předmenstruační nálady u žen v dnešní době nejsou pouhým fyzickým syndromem, ale stejnou měrou by se daly přiřknout omezování potřeby mít čas na vlastní oživení a obnovu. Musím se smát, kdykoliv někdo začne citovat staré antropology, kteří prohlašovali, že menstruující ženy z různých kmenů byly považovány za nečisté a byly nuceny opouštět vesnici dokud nebylo po všem. Všechny ženy vědí, že i kdyby takový nucený rituál exilu existoval, každá z nich by opouštěla v tomto období vesnici se smutkem svěšenou hlavou, alespoň dokud by zůstávala na dohled, ale potom by se náhle rozeběhla po pěšině pryč, chechtajíc se celou cestu.

Když si zvolíme pravidelné praktikování záměrné samoty, může začít rozhovor mezi námi a divokou duší, která přichází k našim břehům. Neděláme to jenom proto, abychom byli nablízku divoké přirozenosti, ale abychom se v tomto spojení mohli dotazovat a aby duše mohla dávat rady, jak se dělo již od nepaměti v mystických tradicích.

Jak člověk duši povolává? Je mnoho způsobů: meditací, rytmem běhu,  bubnováním, zpěvem, psaním, malováním, hudbou, vizemi něčeho krásného, modlitbou, rozjímáním, rituálem, nehybností, navozením nálady nebo myšlenek..."

 Je to tak prosté, že? Všechny v hloubi duše víme, co potřebujeme. Jen se necítit trapně a nepovažovat za ztracený čas, kdy jen tak odpočíváme, hledíme do prázdna, sníme nebo myslíme na něco krásného, protože takový čas je ve skutečnosti tím nejproduktivnějším.

(c) 2009 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)

Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.

Související články:

• Vliv ženského principu na přístup ke kariéře
• Nepopsatelná ženskost
• Archetyp divoké ženy

Knižní tipy z nakladatelství Pragma: