Silná žena

Když jsem před třemi lety začínala psát tento web a nazvala ho "Silná žena", rozhodně jsem neměla v úmyslu dát tím světu najevo, že se já osobně považuji za silnou, ale hledala jsem jen název, který by zastřešil vše, o čem jsem chtěla psát. Netušila jsem, jak moc bude pro některé lidi název provokující, ani jakou výzvou se nakonec stane pro mě samotnou.

Uvědomuju si, že označení "ženská síla", "síla ženy" či "silná žena" jsou pro většinu lidí docela problematická. Jakoby si ta dvě slova "žena" a "síla" vzájemně odporovala. Sílu máme přece jen spojenou spíše s muži. Není proto divu, že mnohým při pohledu na název stránek blikne hlavou: feministka, mužatka...

Jenomže ženská síla je úplně jiná kvalita než síla mužská. Zatímco mužská síla se projevuje akceschopností, rozhodností, odvahou a souvisí se silou fyzickou, ženská síla se opírá především emocionální hloubku a intuici.

Aby tedy žena mohla být silná, musí se především naučit žít se svými emocemi. Háček je ovšem v tom, že současná společnost v podstatě toleruje pouze emoce pozitivní (a to ještě pokud možno v kultivované a decentní podobě). Všichni se snažíme být v pohodě, "happy", vše zvládat, usmívat se. Jakmile v pohodě nejsme, bereme to jako jakousi poruchu, selhání, které je třeba co nejdřív opravit. Je tedy žádoucí se nějak rozptýlit, překonat ten nežádoucí stav, a když to nezvládneme, napíše nám psychiatr antidepresiva a my se zase můžeme mezi lidmi tvářit, že všechno zvládáme a jsme v pohodě.

V průběhu vývoje jsme tak my ženy odložily emoce jako cosi, co nás oslabuje, co nás oproti mužům znevýhodňuje, díky čemu se cítíme zranitelné. Bojíme se často prožívat to, co cítíme, aby nás někdo neoznačil za labilní, hysterické, bláznivé. Za žádoucí se považuje své emoce ovládat, což v podstatě znamená je potlačovat, utíkat před nimi.

Jenomže tento "mužský" přístup k emocím je pro nás ženy velmi zhoubný. Okrádá nás o sílu, o prožívání plnosti života a často i o zdraví. Díky práci na sobě se mnohé ženy čím dál víc odvažují svobodně prožívat a projevovat svou radost a vášeň. Jenomže to nestačí. To je jen jedna část ženské osobnosti. Skutečně silná žena totiž neodmítá ani emoce negativní. Ví, že mají v životě své místo. Složitá období života nás nutí k prohloubení  vnímavosti, dávají nám možnost otevřít se tajemstvím života, ničí vrchní vrstvy naší osobnosti, naše ego a jsou šancí objevit klíč ke své duši, k vlastním zdrojům.

Pro ženu tedy nezní otázka, zda dát, či nedat průchod svým emocím. Otázkou je, jak s nimi žít,  jak jimi tvořivě a plodně, důstojně a smysluplně  procházet a zúročit jejich hloubku a to, co nám přinášejí. Stezka, po které se dá jít, je poměrně úzká, ale existuje.

Jestliže jsem tedy smutná, žiju v situaci, která nemá jednoduché řešení, nebudu se snažit za každou cenu najít způsob, jak se smutku zbavit, jak ho neutralizovat. Možná vás to nikdy nenapadlo, ale řešením vlastně je i přijetí situace. Pokud svůj stav dokážete přijmout, nebudete jej vnímat jako něco chorobného, uvolníte obrovské množství energie.

"Zkuste si představit temnou noc duše jako organickou součást života. Vyhnout se jí by pak znamenalo totéž jako jíst jen umělé jídlo, které nenasytí. Jako člověk pocítíte mnoho různorodých emocí a projdete mnoha různými zkušenostmi. V průběhu života některé části vaší osobnosti porostou a rozkvetou, jiné shnijí. Být zarmoucený, truchlit, ztrácet a propadat bezmoci je přirozenou součástí lidského živta. Když se svezete po vlně temné noci, stanete se více sami sebou a posunete se směrem k tomu, kým jste se měli stát." (T. Moore, Temné noci duše)

Uvědomila jsem si, že lidé, kteří se vydali na duchovní cestu mohou velmi snadno spadnout do pasti. Když všichni mluví o lásce, o světle, lidé podstupují terapie a učí se metody, které slibují odstranění všech problémů a zbavení se zátěže, mohou pak být zaskočeni, když místo snadného a bezstarostného života přijdou těžkosti. Spoustu lidí to odradí, myslí si, že je to znamením, že daná metoda nefunguje. Já sama pociťuji na vlastní kůži, jak mě lidé zkoumavě sledují a je pro ně nepochopitelné, že já, která tady píšu, se taky občas nechávám unášet svými emocemi a podléhám situaci. Je někdy nesnadné lidem vysvětlit, že duchovní růst vede právě skrze tyto temné kouty a uličky duše. Že rosteme právě tím, že se na ně dokážeme podívat. A že to není vždy snadné.

Ačkoli výše zmíněné zákonitosti platí bez ohledu na pohlaví, přece jen to píšu jako vždy především pro nás ženy. My se totiž nebojíme tolik jako muži do těch temných sklepů vlastní duše a hloubek emocí nořit, mnohem obratněji se v nich dokážeme pohybovat a vynášet z nich poklady na světlo boží.  A v tom je právě naše síla. Jen si na to musíme vzpomenout a tento svůj talent vědomě používat.

Až vám tedy bude zase někdy smutno, přivítejte to jako zprávu vlastní duše. A najděte způsob, jak svůj smutek prožít, jak se svou duší komunikovat  její řečí. Můžete zkusit namalovat obraz, napsat básničku, povídku, dopis, článek na web :-) , můžete tančit, zpívat, hrát na klavír, podívat se na romantický film, přečíst si knihu tematicky se dotýkající vašeho smutku, popovídat si o svém trápení s kamarádkou. Zkrátka - neotupujte se, neutíkejte se před sebou, nesnažte se rozptýlit, ani nebuďte depresivní. Buďte prodepresivní. Jen tak dokážete přetavit svůj smutek, svou bolest v něco hodnotného, pozitivního a nalézt skrze něj svou sílu.

Silná žena je moudrá žena - a moudrost je ukryta v hlubinách.

A na závěr si neodpustím ještě jeden citát od geniálníhoThomase Moora:

"Hlavním důvodem, proč setrvávat v temnotě není, abyste ji nakonec podvedli, vyhráli a stali se skvělými a bezchybnými, ale abyste se změnili v zajímavějšího člověka a žili pozoruhodnější život. V dobách, jako je ta naše, vám takové cíle mohou připadat divné a nezvyklé, ale jsou rozhodně lidštější. Nedají vám osobnost bez poskvrny, ale dají vám podstatu. Stanete se osobností hodnou poznání, naslouchání i lásky na všech úrovních."

 (c) 2010 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)

Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.

Související články:

• Archetyp divoké ženy
• Odvaha žít
• Jak následovat své vnitřní vedení

Knižní tipy z nakladatelství Pragma: