Silná žena

Nedávno jsem se pokoušela jednomu svému příteli vysvětlit svůj postoj k zaměstnání, které vykonávám. Můj přístup se mu zdál být krajně nezralý a nezodpovědný. Neustále mi zdůrazňoval, že bych si měla vážit toho, že zastávám takovou pozici, že mám možnost kariérního růstu a toho, že mám zajištěn stabilní příjem. Snažila jsem se mu vysvětlit, že si toho všeho vážím, ale že je tu cosi, co je pro mě daleko důležitější.

Potřebuju totiž, abych ve svém zaměstnání mohla být sama sebou, a je pro mě důležité, aby moje práce byla v souladu s mým duchovním přesvědčením. A hlavně - potřebuju cítit teplo a harmonii v mezilidských vztazích. A v případě, že nebudou tyto moje potřeby naplňovány, raději zaměstnání opustím, než bych trpěla. Zdálo se mu to nesmyslné a dostával mě do úzkých otázkami a poznámkami typu Co bys dělala? Kam bys šla? Nemysli si, že se uživíš tím svým... Přece musíš myslet na dceru...

V tu chvíli jsem mu nebyla schopna svůj postoj dostatečně objasnit,  protože jsem si neuvědomila, že naše debata vlastně ani tak není o zodpovědnosti či nezodpovědnosti, zralosti či nezralosti, realistickém přístupu k životu či naivním bláznovství, ale hlavně o mužském a ženském přístupu k věci. Došlo mi to až v okamžiku, kdy jsem narazila v knize Joan Borysenko Cesta ženy k Bohu na slova, která přesně popisovala to, co jsem se tak neuměle snažila vyjádřit. Mám vždycky velkou radost, pokud v nějaké knize naleznu výstižné vyjádření něčeho, k čemu jsem dospěla vlastní zkušeností. Nemůžu pak odolat a mám potřebu tento objev sdílet. A tak je tomu i tentokrát:

"Když v nás přetrvává naléhavý pocit, že nám práce ubližuje, bez ohledu na to, jak je zajímavá a orientovaná na pomoc druhým, znamená to, že naše vnitřní moudrost nás tlačí k tomu, abychom odtud utekly, jinak zemřeme...

Ve společnosti panuje představa, že je špatné opustit jakékoli místo, nevíme-li, kam jdeme. takto uvažují muži, je to mužský způsob soustředění na cíl. Nemůžeme lézt po žebříku, aniž si ohmatáme jeho příčky. Mužský model nám přikazuje, abychom k něčemu směřovaly, a ne abychom jen utíkaly před minulostí. Ale domněnka, že z místa, na kterém právě stojíme, vždy uvidíme dopředu, je nereálná. Někdy musíme chvíli kráčet - tak dlouho, dokud se nám v plné šíři neodkryje nový obzor.

Ve světě práce, kde se pořádají semináře o tom, jak si stanovit cíle a jak usilovně pracovat na jejich dosažení, se zdá zdánlivě bezcílné cvičení chůze beze směru pomýlené a nemoudré. Přesto nezřídka představuje právě ono důležité téma příběhů žen týkajících se jejich profesního rozhodování a kariéry. Kráčíme-li Sářiným kruhem, nemáme žádný konečný cíl. Onen proces, totiž samotná cesta, znamená zůstat v souladu s tím, co nám říká naše vlastní vnitřní vedení. Jestliže přestaneme naslouchat, pozbudeme opravdovosti a jistoty. Onen důležitý vztah k našemu vlastnímu duchovnímu Já, stejně jako náš vztah k Bohu, pak trpí...

Kráčíme-li v Sářině kruhu,...nevolnost nám působí i ta nejmenší neshoda mezi naším duchovním přesvědčením a naším vnějším chováním. Naše vnitřní tělo sděluje tomu vnějšímu, že nejsme v souladu. Opouštíme zaměstnání, protože cítíme, že nás ubíjí, nebo proto,  že politika velkých nadnárodních společností ničí zeměkouli. Ještě nevíme, na jaké místo budeme povolány. Odcházíme, protože nám vnitřní hlas říká, že jestli neodejdeme, zaplatíme za to pekelnými mukami. Následuje chvilka bloudění v oněch zvláštních místech zvaných nevím. Nevím, kam jdu. Nevím, co bude. Nevím, kdo jsem. Je to projev odvahy, nikoli zmatku; je to projev moudrosti, nikoli bláznovství. Vytvářejí prostor pro to, aby se mohlo zrodit cosi nového."

Tak už mi rozumíš, milý příteli? Jsem přesvědčena, že minimálně ženská část tvé duše ano :-)

(c) 2009 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)

Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.

Knižní tipy z nakladatelství Pragma: