Jemné chmýří
Byli jednou dva šťastní lidé. Jmenovali se Tim a Maggie a měli dvě děti, Juana a Lucy. Abychom pochopili jak byli šťastni, musíme vysvětlit, jak se kdysi vše událo. V těch šťastných dobách dostal každý při narození malý hebký sáček z chmýří. Pokaždé, když do něj vložil ruku, vytáhl jemné chmýří.
Po jemném chmýří byla velká poptávka. Kdo je dostal, cítil se velmi spokojemý a chráněný. A když z nějakého důvodu nedostával jemné chmýři pravidelně, hrozilo nebezpečí, že u něj propukne nemoc zad, v jejímž důsledku se nemocný scvrkne, a dokonce může i zemřít.
Tehdy bylo snadné jemné chmýří získat. Stačilo druhému říct: “ Rád bych dostal jemné chmýří.“ A oslovený vložil ruku do sáčku a vytáhl chomáč chmýří velký jako dětská pěstička. Se slunečnými paprsky se probouzelo a zářilo a do soumraku zmohutnělo a zjemnělo. Umístilo se pod rameno, hlavu či nohy, dotyčnému člověku se dokonale přizpůsobilo, splynulo s kůží a zanechalo pocit radosti.
Lidé se navzájem žádali o jemné chmýří, a jelikož se dávalo zdarma, bylo vždy k mání. Na všechny se dostalo, a tak se lidé většinu času cítili velmi příjemně a bezpečně.
Žil však také jeden zlý čaroděj , který se jednoho dne rozzlobil. Lidé byli šťastni a nekupovali jeho lektvary a masti. Čaroděj byl vychytralý a vymyslel zvrhlý plán. Přiblížil se k Timovi, a zatímco si Maggie hrála s dcerou, zašeptal mu do ucha:
„Všimni si, Time, že Maggie dává všechno chmýří Lucy. Jestli v tom bude pokračovat, tak jí všechno dojde a na tebe nic nezbude .“
Tim zůstal ohromeně stát. Otočil se k čaroději a řekl: “ Chceš říct, že v sáčku nenajdeme pokaždé jemné chmýří?“
„Jistěže ne, když je vybereš, žádné ti nezbude,“ odpověděl čaroděj. A se skřehotavým smíchem odletěl.
Tim si vzal čarodějova slova k srdci a sledoval Maggie pokaždé, když někoho obdarovala jemným chmýřím. Nakonec měl hlavu plnou starostí, protože moc rád dostával od Maggie jemné chmýří a nechtěl, aby je od ní dostával někdo další. Myslel si , že Maggie nemá právo obdarovávat jemným chmýřím své děti a další osoby. A tak si stěžoval , když Maggie darovala jemné chmýři někomu jinému. Jelikož ho Maggie milovala, přestala být v rozdávání jemného chmýří tak štědrá a všechno nechávala pro Tima.
Když to děti viděly, myslely si, že je špatné dávat ostatním chmýří nebo je po druhých chtít. Začaly se chovat velmi opatrně, úzkostlivě střežily své rodiče, a jakmile se jim zdálo, že rodiče rozdávají druhým příliš mnoho jemného chmýří, ohradily se. Pak si začaly dávat pozor, když sami jemné chmýří dávaly. Ačkoli vždycky našly v sáčku jemné chmýři, už nevkládaly ruku do sáčku tak často a stávaly se z nich větší lakomci. Lidé si záhy všimli nedostaku chmýří a cítili se mnohem méně bezpečně a spokojeně. Postupně se scvrkávali a občas se i stalo, že někdo na nedostatek jemného chmýří zemřel.
A stále více lidí kupovalo čarodějovy lektvary a masti, ačkoli se zdálo, že neměly žádný účinek. Situace se komplikovala. Proradný čaroděj nechtěl, aby lidé umírali, neboť mrtví nenakupují masti a lektvary. Vymyslel tedy nový plán - každému věnoval sáček velmi podobný tomu, co obsahoval jemné chmýří. Od pravého se však lišil svým obsahem. Nebyl plný jemného, avšak drsného chmýří. V čarodějových sáčcích byly ostré třísky. Nevyvolávaly v lidech bezpečí a spokojenosti, ale naopak pocit chladu a zranění. Nezpůsobovaly však nemoc zad ani nevedly ke smrti. Když někdo řekl: "Chtěl bych jemné chmýří, " dostal odpověď : "Nemůžu ti dát jemné chmýří, ale nechceš třeba ostrou třísku?" Často se k sobě přiblížily dvě osoby s úmyslem získat vzájemně jemné chmýří. Pak si to jeden nebo druhý rozmyslel a nakonec si vyměmili ostré třísky.
Atmosféra těžkla. Jemné chmýří dosud rozdávané zdarma se stalo nesmírně vzácným a drahým. Lidé byli kvůli němu schopni čehokoli.
Před příchodem čaroděje se scházeli po třech, čtyřech nebo pěti a odarovávali se jemným chmýřím. Zároveň je příliš nezajímalo, kdo koho podaruje. Když se objevil čaroděj, lidé se potkávali po dvou a všechno jemné chmýři vyhradili jen pro toho druhého. Kdo na to příliš nedbal a dával jemné chmýří i někomu jinému, cítil se provinile, poněvadž věděl, že jeho partner si ztráty všimne. A kdo nenašel štědrého partnera, musel si jemné chmýří kupovat a tvrdě pracovat, aby je mohl zaplatit.
Také se stalo, že někdo vzal ostré třísky (bylo jich hodně a byly zdarma), obalil je do bílé měkké hmoty a vydával je za jemné chmýří. A tak bylo falešné jemné chmýří ve skutečnosti z umělé hmoty a působilo ještě více obtíží. Když si například dva lidé vyměnili chmýří z umělé hmoty, namísto dobrých pocitů si odnášeli špatné. A jelikož si mysleli, že si vyměnili jemné chmýří, přivádělo je to do zmatku a neuvědomili si, ž e pocity chladu a zranění byly ve skutečnosti výsledkem chmýří z umělé hmoty.
Život byl od příchodu čaroděje smutný. Lidé se obávali, že až to budou nejméně čekat, nenajdou ve svém sáčku žádné jemné chmýří.
Není to tak dávno, co do oné zasmušilé země zavítala milá robustní žena s širokými boky a šťastným úsměvem. O čaroději nikdy neslyšela a netrápilo ji, že jemné chmýři došlo. Rozdávala ho po libosti, ačkoli o ně nikdo nežádal. Někteří je nepřijímali. Měli ji za zlé, že děti díky ní nebraly v potaz, že jemné chmýří došlo. Dětem se naopak moc líbila. Cítily se s ní dobře. A brzy opět rozdávaly jemné chmýří pokaždé, kdy se jim zachtělo.
Starší lidé se bouřili a rozhodli se použít zákon, aby chránili děti před promrháním zásob jemného chmýří. Zákon udělal z nedovoleného rozdávání chmýří trestný čin. Vypadalo to však, že mnoho dětí o tom nic neví, a navzdory nařízení zákona rozdávaly a přijímaly jemné chmýří, jak se jim zachtělo. Jelikož bylo dětí skoro stejně jako dospělých, zdálo se, že by si mohly prosadit svou.
Dnes je těžké odhadnout, co bude dál. Může síla zákona zastavit děti? Přidají se dospělí k ženě a dětem a uvědomí si, že vždycky bude jemného chmýří podle potřeby? Vzpomenou si Maggie a Tim na období, kdy byli šťastni, protože věděli, že jemné chmýří existuje v neomezeném množství? Budou je opět dávat podle chuti?
Tento boj se šíří po celé zemi a už nejspíš dosahuje k místu, kde žiješ. Jestli si přeješ, a snad to tak je, můžeš se přidat a rozdávat a žádat svobodně jemné chmýří a být nástrojem lásky a uzdravení, jak je to jen možné.
(Tento příběh naleznete v knize Josého Carlose Bermeja "Příběhy pro uzdravení duše", která je souborem moudrých příběhů, jejichž autoři jsou většinou neznámí. Každý příběh je zakončen několika náměty k vlastnímu zamyšlení.)
A já děkuji své kamarádce Irence, že mi ten příběh v pravý čas poslala a že rozdává své jemné chmýří navzdory všemu a všem, každému, kdo jej potřebuje... Děkuji, Irenko :-)
Zaujal vás tento článek? Kliknutím na níže uvedené tlačítko jej můžete přidat na svůj profil např. na Facebook, Myspace, Twitter a jiné, doporučit jej svým známým e-mailem, popřípadě přidat k oblíbeným položkám ve vašem prohlížeči.
Související články:
---
(jakub, 17. 10. 2011 20:30)