Silná žena

Myšlenky brazilského spisovatele Paula Coelha o rozhodování, volbě vlastní životní cesty a boji za splnění svých snů, které pocházejí z knihy Zpověď poutníka od Juana Ariase.

Paulo Coelho:" Podle mě není nebezpečné to, že se můžeš zmýlit a sledovat znamení, které se nakonec ukáže jako falešné. Podle mě jsou při duchovním hledání nebezpeční různí guruové, mistři, fundamentalismus, to, co jsem před tím nazval globalizací spirituality... Raději se zmýlit, následuješ li znamení, o nichž věříš, že tě vedou, než dovolit, aby o tvém osudu rozhodovali jiní ...
Když volíš, prožíváš všechno najednou, všechno, všechno. V okamžiku, kdy realizuješ svou schopnost rozhodování, v té cestě se už soustředily všechny cesty...
Probírali jsme tu 'Alef¨', všechny cesty jsou touž cestou, ale musíme volit a na té cestě prožijeme všechny cesty, které jsme si nezvolili. Ničeho se nemusíme zříci. Cesta, kterou si zvolíme, obsahuje všechny cesty.
Abych se vrátil k Ježíšovi: 'V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou,' řekl. Všechny cesty vedou k témuž Bohu. Z velice osobního hlediska máme svou cestu, je to naše volba, ale může jich být sto nebo dvě stě... Když si zvolíš svou cestu, je to tvá osobní cesta, tvůj osud, tvůj příběh. Nesmíš ale prožívat cestu svého otce nebo svého manžela, protože to nejsou tvé cesty, a došla bys ke konci života, aniž bys vyzkoušela svou cestu. Ty ostatní neobsahují tuhle, ale tahle obsahuje všechny ostatní."
(...)
"Dobrý boj je ten, který vedeme ve jménu svých snů. Když v nás sny propuknou celou svou silou -v mládí - máme hodně odvahy, ale dosud jsme se nenaučili bojovat. S velkým úsilím se nakonec bojovat naučíme, ale to už odvaha k zápasu slábne. Proto se tedy obracíme proti sobě, bojujeme sami se sebou a stáváme se svým nejhorším nepřítelem. Říkáme, že naše sny byly dětinské, těžko uskutečnitelné anebo že byly plodem naší neznalosti reálného života. zabíjíme své sny, protože máme strach bojovat dobrý boj...
První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času. Ti nejvíce zaneprázdnění lidé, které jsem v životě poznal, měli vždycky na všechno čas. Ti, co nic nedělali, byli pořád unavení, nestačili na tu trochu práce, kterou měli zastat a ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj."