Silná žena

Všichni máme někde uvnitř představu ideálu, všichni víme, jak by měly věci správně vypadat. Je to dobře, protože to je náš maják v bouři, který nám pomáhá se neztratit ani v nejtěžších dobách. Ukazuje nám cestu a správný směr a díky němu poznáme, když se odchýlíme.

Směřování k "majáku našich ideálů" však přesto v sobě skrývá riziko, že narazíme na skaliska. Můžeme totiž zjistit, že jsme na jedné lodi s lidmi, kteří ten náš maják prostě nevidí nebo ho ignorují a my vidíme, jak loď míří přímo na útesy. Podléháme panice a snažíme se kapitánovi i všem spolucestujícím na lodi vysvětlit, že se řítíme do jasné záhuby. Nikdo nás ale nebere vážně a my propadáme zoufalství.Celý svět se nám najednou zdá šedivý. Už se nedokážeme radovat z šumění moře, z modré oblohy nad hlavou, z přátelství lidí na lodi. Musíme myslet jenom na to, že naše loď každou chvíli narazí na skaliska, a nechápeme, jak můžou být naši spolucestující tak nerozumní a slepí. Vždyť je to přece tak jednoduché! Je třeba otočit loď (doleva, či doprava ) a budeme zachráněni. Že zrovna my musíme  takovou smůlu na spolucestující!

Jsme znechuceni, pobouřeni, uraženi a veřejně se distancujeme od počínání ostatních lidí na lodi. A jak tak otrávení sedíme ve své kajutě, najednou cítíme, jak loď cosi lehce nadzvedlo a směnilo její směr. Co se děje? Rychle vybíháme na palubu. Kapitán se spokojeně usmívá a vysvětluje: „ Víte, věděl jsem, že tu jsou proudy, které nás odnesou do bezpečné vzdálenosti od útesů a ponesou nás správným směrem a že je zbytečné se snažit otáčet loď. Stálo by nás to hodně sil a navíc by to mohlo být i nebezpečné, protože naše loď není v nejlepším stavu a kormidlo by to nemuselo vydržet.“ „Ale proč jste mi to neřekl?“, divíte se. „Nemělo to smysl, nevnímal byste mě, viděl jste jenom to svoje řešení, svoji pravdu. Jak bych vás přesvědčil o existenci proudů, které nejsou na první pohled vidět?“

Svět není černobílý a věci často nejsou takové, jaké se na první pohled zdají. Zkusme se občas  podívat na svět očima ostatních lidí a zjistíme, že je tolik pravd a cest, kolik je lidí. Nemarněme čas bojem, ale snažme se užít si společnou cestu, máme totiž všichni stejný cíl,  i když si to vždycky neuvědomujeme.